Fermátka

Ode dneška máme nového člena rodiny. Je jím překrásná barzojka Fermata Bistkupstwo.
A jak jsme my, kočkomilní, k takové nádheře přišli?
No to bylo tak... Ten večer, kdy jsme se vrátili ze psí výstavy, nám kamarádka poslala
odkaz na inzerát, ve kterém kdosi sháněl nové pány pro sedmiletého afghánského chrta. Po krátkém rozmýšlení jsme paní zavolali a dohodli se, že přijedeme v neděli. Rozhodli jsme se jít do toho po hlavě, ale věřili jsme, že pomůžeme pejskovi v nouzi a splníme si přání jednoho takového mít. Ale jeho majitelé se ukázali být nezodpovědní a komplikovaní lidé, kteří se spolu nedokáží dohodnout, a psa nám zkrátka nedali. Kéž se jeho život vyvíjí lepším směrem než dosud, v právě dobrém stavu nebyl.
A my jeli smutně domů. Ale myšlenka na pejska nám nešla z hlavy, a tak jsme udělali průzkum na netu, zjistili, které chovné stanice mají právě štěňátka a některé z nich oslovili. Nejvíc se nám líbila chovná stanice Bistkupstwo, měli štěňátka po vynikajících rodičích, elegantní a vkusné webové stránky a hlavně nádherně nafocená štěňata. Fermátka a její sestřička Freya mi učarovaly na první pohled.
"Musíš si prostě vybrat to své vysněné štěně, prostě TO," říkal mi Péťa, a já vybírala a vybírala, až jsem najednou měla úplně jasno. Naprosto bezproblémová příjemná komunikace a seriozní jednání Fermatčiných chovatelů všechno jenom potvrdily.

Jak se blížil weekend, byli jsme pořád natěšenější a oba jsme se báli, že to z nějakého důvodu nevyjde. Ve čtvrtek jsem nevydržela a napsala znovu do Náměště, co si máme s sebou vzít - správně mě odhadli, byla to cestovní horečka jako Brno. :)
A v sobotu ráno se vyráželo. Cesta tam utekla rychle, jeli jsme jako ďasi, když nepočítám malé bloudění kolem Ivanovic, kde je divně značený sjezd z dálnice. Ulici i dům jsme našli a celí rozklepaní zazvonili.
Otevřela nám moc příjemná paní a za několik vteřin nám už s manželem ukazovali ještě ne tak úplně naši Fermátku. Okouzlila nás. Myslím, že se Péťa nebude zlobit, když napíšu, že byl z malé vedle - nečekal, že bude až tak krásná. Já jsem zase nečekala, že bude tak vřelá, milounká a mazlivá. Skočila na nás, jako by nás už čekala. Po takové přivítání by musel mít jasno každý, natož my, kteří jsme se spíš báli, že nám ji nakonec z nějakého nečekaného důvodu nedají.

Odpoledne uteklo, ani nevíme jak. Fermátka předváděla, jak je okouzlující, a my se dozvěděli spoustu zajímavých informací o všem, co jen můžeme potřebovat vědět. Nakonec jsme dostali ještě dárečky - svázané Fermátčiny fotografie z dětství s informacemi o jejích rodičích a prarodičích, rámeček s jejím portrétem, obojek s vodítkem a navrch všechny ty důležité dokumenty kolem. Fermatka si ještě odnesla pytlík svých granulí a plyšového ježka s "vůní domova a smečky".
Ale naše zlatíčko ukazuje svou úžasně pohodářskou povahu. Ježka si nevšímá a mazlí se a mazlí.

Když se odpoledne překlopilo k večeru, skoro se nám nechtělo pryč. Ještě jsme se aspoň pohledem loučili s Mátčinými příbuznými, smečkou nádherných dvou psů a tří fenek, která nás utvrdila svým chováním i vzhledem, že jsme si vybrali opravdu správně, znovu poděkovali manželům, kteří nám byli tolik sympatičtí, a s trochu překvapenou Fermátkou vyrazili k domovu.
Cesta proběhla bez problémů, až tak snadné jsme to nečekali. Fermátka si sice chvílemi pro sebe utrápeně vzdychala a slinila, jak jí bylo špatně, ale vzorně se vyvenčila na pumpě u Brna a po cestě vůbec nezvracela.

Doma nás čekaly rozpačité, trochu zděšené kočičky. Fermátku obešly velkým obloukem a uklidily se na šplhadlo-žirafu. Během dneška už se lehce otrkávají, chodí kolem, sledují, ale když se Mátka přiblíží, syčí nebo utečou. Hlavně je pečlivě hlídáme, aby nedošlo k úrazu. Nejdůležitější je,
že se neodstěhovaly, naopak, pořád chodí domů, žádné velké výlety nedělají - možná kontrolují, jestli tu ten vetřelec nenatropil nějaký nepořádek.

Fermátka zvládá všechno skvěle. V noci nepláče, kočičky nehoní, zatím nic nesežrala, i když se pokusila o několik učebnic angličtiny. Je to vzdělaný pes. Třídí odpad, jak můžete vidět, a loví gumové krysy (které jí ale byly odebrány, aby z nich neodkousala nějaké drobné součástky - jsou to přeci jenom věci "pro děti od tří let").
Zítra máme v plánu společně zařádit v obchodě s psími žužlátky, zatím musela vzít zavděk želvou.
Na procházkách už jsme se trochu otrkali, dovádíme a závodíme na louce, Fermátka vyhrává - pomalu začínáme pronikat do tajů chození na vodítku a pro dýňové semínko i přijdeme na zavolání.
Ale teď už je hluboká tma a nám se chce spát. Dobrou noc!