sobota 3. listopadu 2007

Shepherd´s anything

Noc se hodí ke všelikým věcem.
Třeba k četbě zajímavostí, které kdosi zanechal na stránkách svého blogu napospas široké veřejnosti. Tak nějak jsem včera narazila na text Češky žijící v Anglii, paní Betty Boo, kde se praví, že...

Angličané mají pro některá běžná jídla ty nejbizarnější názvy a vinou nejednoznačných překladů zní mnohé tradiční pokrmy přinejmenším zvláštně. Klasickým příkladem je shepherds (nebo cottage) pie. Cizinec, přeloživše si pie jako koláč (tj. sladký zákusek), bude šokován zjištěním, že se jedná o hlavní chod obsahující jehněčí maso a s nedůvěrou daný chod zavrhne, čímž se ochudí o vynikající masovou směs v hutné omáčce zapečenou pod vrstvou bramborové kaše se sýrovou kůrčičkou, neb pie by se měl přeložit volně jako cosi zapečeného. Angličané připravují verze s různým masem, shepherds – jehněčí, cottage – hovězí, cumberland – s klobásou, fish – rybí, a z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že se jedná o lahodný sytý pokrm, který vás v zimě pěkně zahřeje.

My jsme dneska s Teranell takový shepherd´s pie zkusili připravit - jen naši pastýři měli k dispozici králíka místo jehněte.
A nyní - krok za krokem!
Varování: následující text bude obsahovat snímky syrového masa! :o)

Nejprve jsme do zapékacího hrnce nasypali bobkový list. (Vždycky jsem si přála nacpat někam celý pytlík vavřínového lupení...)


Potom jsme listy založili vrstvou slaniny. Musím konstatovat, že mnohem lepší "slanina" byl vestfálský bok, příště jim v Tescu už definitivně nebudu věřit.


Další vrstvu tvořila směs výborných třeboňských lesních hříbků a pórku. Hříbky jsme měli mražené díky Péťově mamince, budiž jí za to dík, takže jsme si nemuseli vypomáhat žampiony.


Pak přišel nařadu králík, osolený a naporcovaný. Krásně se vešel. V této fázi se přiživily kočky, takže další postup už bedlivě sledovaly s námi. Zajímalo je, jestli dostanou něco z každé vrstvy. Dostaly - kůži ze slaniny.


A nakonec se musí masíčko pořádně okořenit čerstvě mletým pepřem. "Kde všichni ti lidé berou pořád čerstvě mletý pepř?" říkala jsem si bezelstně, až na nás jako osvícení sestoupil mlýnek.


Pak následovala další vrstva houbovo-pórkové patlanice posypaná petrželí (my měli jen sušenou). Na tomto místě vám prozradím, že Teranell patří do toho vzácného klubu lidí, kterým nevadí houby, ale zase si pořád myje ruce :-)
Utěrku jsem jí ale nebrala. To bych byla blázen, házet jí klacky pod nohy. Kdo by k nám jezdil dělat ty úžasné recepty?


Pak přišly konečně na řadu na plátky nakrájené brambory, posolené a popepřené, jak jinak.



Nakonec další vrstva slaniny, ale také petrželky. Prý jí tam má být opravdu hodně. My se s tou sušenou loňskou třeboňskou moc nerozšupovali, báli jsme se, jaká bude, ale nezklamala, i když byla navíc kořenová a ne kudrnka.


Takže v závěru, zalité ještě lehce červeným vínem, to vypadalo takto:


Pak jsme to celé přiklopily pokličkou a na dvě hodiny šouply do trouby na 160 stupňů.
Po dvou hodinách jsme hrnec vytáhly... a... hledejte rozdíl! Jeden tam je a není to "upečenost".


Vypadalo to báječně a ještě lépe to chutnalo na talíři. Uvnitř byla fůra výborné šťávičky a králík, ta obluda tuhá, vysušená, byl šťavnatý a úplně se rozsýpal. Vypili jsme k němu osmiletý Rýnský ryzlink naprosto unikátní chuti od Teranellina strýce, soukromého to vinaře velkopavlovického. Tímto jim oběma buď vzdána čest!


A pro ty, kdo dočetli až sem, mám ještě jeden krásný odstavec. Protože není pastýř jako pastýř a tento recept opsaný z "Keltské kuchařky" pochází ze staré Anglie. Když máte trochu představivosti, pošle vás na dalekou cestu až k nějakému nočnímu ohni, do dávných a nebezpečných dob, kde ve tmě za zády bečí ovce a ve tmě číhá Bestie z Podlondýna.

...Slova se mu sama vyhrnula z úst: "Oba jste blázni. Žádní andělé neexistují."
Markýz přikývl: "Ach tak. Ano. Rozumím ti. Žádní andělé neexistují. Stejně jako neexistuje žádný Podlondýn, žádní krysomluvčí, žádní pastýři v Shepherd´s Bush."
"V Shepherd´s Bush nejsou pastýři," řekl Richard unaveně.
"Ale jsou," ozvala se Hunter ze tmy těsně u jeho ucha.
"A modli se, ať je nikdy nepotkáš."

(Neil Gaiman: Nikdykde)

8 komentářů:

Jan Čeřovský řekl(a)...

Moooc pěkné! :) To jídlo je takové krásně selské a vypadá skvěle :)

Morgie řekl(a)...

Ňamka :) I když jsem z těch, co králíky jíst moc nemusí teda ;)Asi bych tam dala jiné maso :D Moc mi připomínají kočky ;) Tedy myslím po upečení. Ne, že bych někdy viděla nebo jedla pečenou kočku, samozřejmě 8o) Hehe

...Joanne Asalová - Pytlákův páj, co? :P

Kanyapi řekl(a)...

:-D To jsou mi předsudky, Peťa říkal to samé. Ale určitě by se tam dalo nacpat naporcované kuře ;-)

Když já nevím... Zvíře jako zvíře. každý je přece hezký, když je živý, ne?

Anonymní řekl(a)...

Hezký recept! Taky jsem sice ujetý na bobkový list, ale v takovém množství jsem jej ještě nikdy nepoužil. :-D
Budu muset zkusit, králíka já můžu, skopové taky, takže mi v tom vlastně žádné předsudky nebrání!

Kanyapi řekl(a)...

Mánek: To množství je vážně úcty(nebo zavržení)hodné a doporučuji dát tam velké lístky, ne "lámanici", která se špatně vybírá. Jinak jeho chuť je v jídle opravdu výrazná, ale velice mi vyhovovala. I to vybírání je součástí zážitku :)

Anonymní řekl(a)...

Morgie.. pytlákův nebo pastýřův, teď si najednou nejsem jistá :))

.. jinak kuře bych tam rozhodně nedávala, ten králík se podle mě hodí tak akorát :) byla to ňamka

Anonymní řekl(a)...

Recept vypadá skvěle. Hříšně dobrá kombinace. Určitě vyzkouším. Díky za inspiraci Líba

Kanyapi řekl(a)...

Není zač. Ta kombinace senám taky moc líbí, máme rádi houby. A slaninu my dáváme snad úplně do všeho :-D