pondělí 5. listopadu 2007

Šťastnou cestu, Taši

Tak to konečně přišlo. Do nekonečna se to oddalovat nedalo a nakonec se našli lidé, kteří si našeho drobečka odvezli.
Počítali jsme s někým jiným, když se ozvala slečna z Prahy, že má siamskou kočičku přesně jako náš Taši a že k ní hledá kamaráda. Smutně jsme jí museli říci, že kocourek už je zadaný, ale paní, se kterou jsme byli domluvení, se neozvala během dalšího týdne, takže jsme nadšeně volali na Prosek!

A dnes jsme se seznámili. Tašíček bude bydlet u mladých lidí, Katky a Lukáše, kteří vypadají, že jsou do koček blázni přinejmenším jako my. Jejich kočička si žije jako ve vatě. Náš drobek si nemohl vyhlédnout lepší rodinu. Hned jsme se dohodli, že se budeme navštěvovat a že si budeme psát a krátké posezení u čaje se protáhlo na dvě a půl hodiny zaujatého povídání o kočkách a všem možném.


Taši se mezitím předvedl jako lovec plyšových myší, trochu se prospal, předváděl mi v náručí, že dovede být vláčnější než ragdoll a nakonec svou novou rodinu řádně označkoval zuby a drápky.





V půl jedenácté v noci jsme se dojemně rozloučili, Taši si zprvu trochu stěžoval, že je proti své vůli balen do vestičky, ale když zjistil, jak je pohodlná, zmlknul a nasadil výraz dobře naloženého právě narozeného miminka - zde vidíte šťastné rodiče s novým přírůstkem :D

Taši, přejeme ti v novém domově hodně škrabadel, hory granulí a masa a hlavně
štěstí s novou kamarádkou a báječnými "rodiči"!

1 komentář:

Kateřina řekl(a)...

Když jsem prvně viděla TAŠIHO, říkala jsem si, že to čertisko bude, ale na cestě domů, mi dokázal, že to vlastně tak ani není..Celou cestu spal zabalený ve vestičce a spinkal...
Po několika MINUTÁCH co se doma rozkoukal, už takové mínění nemám :o)
Kanyapi matko kočičí, co jsi to vychovala:o), když v noci nedělají s Bublinou z bytu kůlničku na dříví, tak naráží do zatahovacích dveří, pere Bublinu, vyhrabává ve 3 ráno písek z krabičky...Dnes v noci se pro změnu už se před ním Bublina někam "zašila" , tak zalezl do ložnice a ťapkal mi po zádech, když viděl, že jsem ho "odstranila", nevzal se a začal dělat "nálety" ... To už jsem mu to nerozmlouvala a z ložnice ho vyrazila :o) Ve čtyři ráno přišel znovu, lehl si mi vedle hlavy a vrněl...Jenže s takovou vervou, že to bylo slyšet až u sousedů..Opět jsem ho vyrazila, přišel takhle ještě 3x..Je zajímavé, že tohle neudělá ve dne..Dělá mi to schválně, za to, že ho ve dne budím, aby v noci spal...Zmeťour :o)
Myslím, že přestanu zastávat názor, že ložnice má být otevřena, aby koťata kdykoliv měla přístup kamkoliv a necítila se někde uzavřená :o)