čtvrtek 27. prosince 2007

"To není pejsek, to je koníček!"

"Koukni, maminko, hladovný pejsek..."
Takové a jiné komentáře si pomalu zvykáme slýchat na procházkách s Mátkou, ze které vyrostla slečna, a "miminko" už jí říkáme jen s nadsázkou. Váží už taky přes 19 kilo a takové chování na klíně začíná být se všemi těmi končetinami akrobaticko-vzpěračský výkon.
Pořád je to ale velikánský mazel. Hlavně neopomene objímat a líbat jakékoliv lidi, kteří jen náznakem projeví odvahu si s ní hrát. Petrově mamince druhý den Vánoc už vyšplhala až na ramena.
Legrační je, když nám třeba v Renaultu uprostřed oficiálního jednání o nabídce vozu vleze na klín - při své velikosti se musí spojit oba dva klíny, jak sedíme vedle sebe, a položí si hlavu na stůl. Ale páni v Renaultu jsou tolerantní ;-)

Mátce už se vyměnily všechny řezáky a levý dolní špičák visí na vlásku. Tak pořád mlaská, chudinka, a děsí nás. Mít štěňátko mi připadá skoro úplně stejné, jako mít miminko. Člověk jí miluje, obskakuje a pořád pozoruje, co jí je nebo není, protože to neumí říct sama. No ano, s miminkem člověk nechodí ven na dlouhé procházky, miminko nežere vizovické pečivo ze stromečku, miminko neleze po ránu do postele s výrazem "Umazlíme se k smrti!"... ale jinak je to skoro stejné :)

A co kočičky? Mátka miluje Hakouška. Když přijde zvenku, honem ho běží přivítat a olízat, a on trpně drží, když ho ten obrovský mokrý jazyk celého zahaluje, pak si před Mátkou lehne na záda a prý "pojď si hrát"... jenže Mátka si hraje jinak. Žene ho přes celý dvůr, on zdrhá, pak se zachrání vyšplháním na hromadu tvárnic, a Mátka mu dá "babu" a běží zpět. V půlce se zastaví a kouká - proč mě nehoní? :D

Má hrozně ráda lidi. Nevnucuje se, ale je šťastná, když ji někdo vezme na klín - to se pak "směje" na celé kolo.
Co se kamarádění s ostatními psy týká, je Mátka přátelská, ale opatrná, a nijak vlezlá. Potřebuje nějaký čas, aby se skamarádila. U plotu se vždycky zastaví a kouká, kouká, jak se může pes za ním zbláznit. Protože je ale hodně opatrná, začali jsme navštěvovat psí (i lidské) kamarády, aby si zvykla a my si užili pokec s lidmi, kteří mají tu novou "barzojí" chorobu déle, než my.
A kdo by odolal? :)

3 komentáře:

Jan Čeřovský řekl(a)...

To vypadá na těžké barzojí postižení :o) No jo, taky si budeme muset nějakou obludku pořídit :o)

Anonymní řekl(a)...

Paráda, všechny nové příspěvky jsem zhltla jedním dechem a těším se na další. Myslím, že až se vrátíme, vůbec to u Vás nepoznáme. Ještě, že je tu tolik fotek.

Morgie řekl(a)...

No joo ona fakt roste :) Mátka, čilý život štěněte ;)
..btw už jsem se konečně dokopala k sepsání Vánoc na blog.. Teď připravuju Robiškův aktualizovaný slovník ;)