Novinky z Mátového kopce

Tak už máme Mátku dva týdny. Připadá nám, že s námi bydlí přinejmenším několik měsíců a naprosto si nás omotala kolem tlapky.
Co je nového?
Naše "malá" roste jako z vody! Když jsme ji přivezli, prolezla Štěpánkovi pod rozkročenýma nohama, a to už teď nejde ani náhodou. Tak, jak se vytahuje do výšky i do délky, také její štěněcí hlavička získává elegantní chrtí linie.
Dlouho to vypadalo, že si snad Mátka nechá mléčné zoubky, byla poslední z vrhu, kdo je měl pořád v puse, ale pak se do toho pustila a během tří dnů jsou venku asi čtyři řezáky, na jejichž místě se schovávají nové, dospělácké. Tak jsou se Štěpánkem kolozubí oba.

Velice se zlepšujeme v chození na vodítku. Z fáze "jdeme, kam chce Mátka", jsme se posunuli do fáze "když máme dost času, vždycky se nakonec dohodneme. Venku na louce a v polích ale běháme na volno a hrozně nás to baví. Já jdu rovně a Mátka kolem krouží jako satelit. Někdy se rozběhnu a ona mě pronásleduje, ale když už mě skoro má, prudce zatočí a zapíchne se (doslova) nosem do trávy jako špatně odpálená rachejtle. Pak leží a směje se mi, že mě vypekla.
Bažanty a zajíce zatím naštěstí nehoní, je to pes spíš čuchací, ale je mi jasné, že to teprve přijde.
Když potkáme jiného psa, hrozně ráda by se Mátka kamarádila, jen máme smůlu - buď je pes hravý, ale gigantický (leonberger Dag od sousedů), nebo je hravý, ale pometlo takové, že to Mátku děsí (ohařka z domku na Vinicích) nebo je pes postarší, klidný a vyrovnaný a štěněcí poskakování, byť v decentním Mátčině podání, ho nevzrušuje (sousedovic Pegginka). Také jsme potkali jednu bernadýnku u Tesca, ale ta byla odvlečena pánečky.
Dříve se Mátka toho šíleného štěkotu ostatních psů bála, ale teď se už otrkala a s klidem projde i pověstnou "psí" uličkou, kde za každými vraty řve jeden pološílený vlkodlak.

Také jsme se začali učit, a jde nám to skvěle. Co znamená "sedni" pochopila Mátka na druhý pokus, hlavně, když výhrou v soutěži je kousek něčeho dobrého. Zuby ukazuje jen proti zvláštnímu potvrzení, tedy, ukazuje, ale není z toho nadšená, kdo by také byl. Hodně legrace si užijeme při hraní si "na výstavu" - já začátečník, ona začátečník... :-D Ale skvěle snáší kapání kapiček do oka.
Taky nám dělá velkou radost u veterináře, nebojí se ho a klidně nakráčí do ordinace s výrazem: "Ano, jsem to já, zase ten úžasný barzoj." A my jsme nadšení, že se panu doktorovi líbí!

A co je nového doma? Začali jsme budovat prkennou podlahu na pergole. Je to trochu šílenost, takhle na zimu, ale na druhou stranu pár let vydrží a bude zase o starost míň, ta prašná a špinavá prostora už nám byla trnem v oku dlouho.

PS: A co kočičky? Na Mátku si skvěle zvykly, ona je má moc ráda a chodí za nimi s vrtícím ocáskem. Sice si neleží v náručí, ale klidně se rozvalí břichem vzhůru půl metru od sebe.