Kolem půl dvanácté v noci se Mia začala omývat a být nervozní, takže jsem usoudila, že je ještě čas a nařídila si budíka za hodinu. Po půl hodině jsem ji ale šla zkontrolovat a dobře jsem udělala, protože se rozhodla změnit "porodnici" a zalezla si pod vanu. Další asi hodinu jsme se ji odsud snažili dostat a nakonec jsme usoudili, že toho nejsme schopni, aniž bychom jí nějak ublížili nebo ji příliš vystresovali, takže jsem zhasla a lehla si k vaně jako podpora. Mia naštěstí při závěrečných stazích prvního koťátka popošla natolik ke mě, že se nechala vytáhnout, a kotě zůstalo ležet blízko východu, takže jsem na ně snadno dosáhla.
Tenhle první prcek byl sice trochu modrý, přeci jen si v porodních cestách užil nejdéle, ale poměrně rychle se vzpamatoval. Roztrhla jsem mu obal na obličejíku a ostatní už zařídila Mia.
Pak už se maminka uklidnila, pečlivě omyla prvního potomka, kocourka, a asi za hodinu porodila během chvilky další, kočičku, která byla od začátku velice akční.
Mia se ukázala jako pečlivá a už docela zkušená máma, od koťátek se nehne, kojí je, myje a opečovává.
Haku vzorně převzal roli otce, pomáhal s mytím koťat i maminky a tak Mia olízala i jeho, když už byla v ráži.
Celý porod trval zhruba od půl dvanácté do čtyř do rána, přičemž samotné jednotlivé porody byly vždy v rámci maximálně deseti minut.
Takže jsme to zvládli, to nejhorší máme za sebou!
Každopádně máme všichni velikou radost a těšíme se, jak naše miminka porostou.